Jedovatost pavouků a štírů
Jedovatost pavouků a štírůDruhově velmi rozmanitá třída pavoukovců v sobě zahrnuje několik skupin živočichů, považovaných za jedovaté právem i neprávem. Podle Savoryho (1964) vylučují toxiny druhy patřící do tříd řádu pavoukovců – pavouků (Araneida), štírů (Scorpiones) a štírků (Pseudoscorpiones). Živočichové náležící do těchto skupin jsou dravci, kteří kořist zabíjejí svým jedem, jsou to tedy zvířata fanerotoxická, aktivně dopravující jed do těla oběti pomocí jedového aparátu. Pro člověka jsou významní pavouci a štíři, z nichž mnohé druhy mohou způsobit i vážné onemocnění.
Pavouci - (Araneida)
Snad u žádné jiné skupiny živočichů, vyjma hadů a štírů, nebylo vymyšleno tolik pověr o jedovatosti i léčebných účincích jako u pavouků. Mnohé lidi jímá děs při pohledu na nevinného pokoutníka, který je podporován děsivými scénami z hororů. Téměř každý kdo přinese k určení nějakého většího pavouka se nejdříve ptá po jeho jedovatosti. Až na některé výjimky mají pavouci jedové žlázy a mohou aktivně vpravovat jed do těla jiného živočicha, kterého tak usmrcují. Toxiny pavouku působí hlavně na bezobratlé živočichy, kteří jsou potravou, a tedy i kořistí pavouků. Obratlovci jsou na pavoučí jedy méně citliví.
Charakteristika jedovatosti a významné druhy jedovatých pavouku: Počet druhů pavouků žijících na světě se odhaduje na 25 000. Nepatrné procento z nich tvoří druhy, jejichž kousnutí jsou závažná až nebezpečná pro člověka nebo hospodářská zvířata. Nejvíce jich žije v Jižní Americe, vyskytují se však po celém světě. V některých zemích působí jedovatí pavouci vetší zdravotní potíže než jedovatí hadi. Smrtelné případy kousnutí jsou však na rozdíl od hadu velmi vzácné. Ohrožené jsou především děti. Nejvíce otrav mezi obyvatelstvem způsobují pavouci vázaní alespoň částečně na lidská obydlí. Druhou skupinou jedovatých pavouku často ohrožujících život člověka tvoří druhy, které dávají přednost obdělávaným pozemkům - sadům, vinicím, polím atd.
Otrava po kousnutí pavoukem se nazývá arachnidismus nebo araneismus. Podle Bücherla (1971) je přesnější název arachnidismus, které značí otravu způsobenou pavoukovci, tedy nejen pavouky, ale i příslušníky pavoukovců, především štírů. Přesnější označení – atraxismus, harpactirellismus, loxoscelismus, latrodektismus, lycosismus ci phoneutriismus – jsou odvozená od rodových jmen jedovatých pavouků.
Samice jsou vždy mnohem agresivnější než samci, hlavně v době, kdy hlídají kokon. Samci jsou většinou neškodní a i v případe, mohou-li svým kousnutím vyvolat u člověka příznaky intoxikace, dávka jedu není skoro nikdy smrtelná. Na našem území nežije volně žádný pavouk jehož kousnutí by mohlo vyvolat vážnější potíže o smrtelném kousnutí nemluvě. V úvahu přichází pouze několik málo druhu, které by svým kousnutím mohly vyvolat lokální změny v postiženém místě (otok, zrudnutí, bolest).
Čeledi:
Sklípkanovití: ( Theraphosidae)
Obávaní, většinou však neškodní pavouci žijící především v tropických a subtropických oblastech. Do této skupiny patří největší pavouci světa, pověstné tarantule. Většina velkých druhu muže způsobit bolestivé zrazení. Jed však působí i na malé obratlovce, králíka ci myš dokáže zabít po několika minutách. Některé jedy těchto pavouku působí na plazy a obojživelníky – rod Grammostala. Působení jedu na člověka není zatím zcela vyrešeno. Některé druhy jsou však podezřelé ze smrtelné jedovatosti zejména z čeledí – Ctenizidae.
Dipluridae
Atrax robustus, nejobávanější australský sklípkan, velmi agresivní. Neurotoxický jed je velmi silný, příznaky otravy se projevují již po několika minutách po kousnutí a po několika hodinách muže nastat i smrt. V roce 1927 bylo v Sydney zaznamenáno 6 úmrtí po kousnutí tímto druhem pavouka. Trechona venosa žije ve východní části Jižní Ameriky, je to útočný pavouk, jehož jed velmi rychle usmrcuje. Již 0,03 mg podaného intravenózně zabije myš, údaje o kousnutí člověka tímto pavoukem nejsou zaznamenány.
Barychelidae
Afričtí sklípkani rodu Harpactirella, poměrně malí dlouzí sklípkani. Pri vyrušení ihned útočí. Jsou známy závažné otravy lidí.
Loxoscelidae
Několik druhu žije v Evropě, Africe a Americe. Mohou způsobovat otravy. Závažné případy intoxikace byly zaznamenány především v Americe, pavoukem Loxosceles. Je jich velmi mnoho druhu, většinou neútočných, koušou jen v sebeobraně.
Slíďákovití:( Lycosidae )
Velmi často neprávem označované druhy za jedovaté. Název tarantule a od ní odvozený tarantismus. Evropská tarantule je de facto neškodná, její americký příbuzný (Lycosa erythragnatha) však způsobuje těžké otravy. Jeho jed působí cytolyticky.
Křižákovití:( Araneidae )
Jihoamerický křižák Mastophora gasteracanthoides způsobuje otravy, je zaznamenáno úmrtí po kousnutí do krku. Evropští křižáci nejsou považováni za škodné pro lidi.
Snovačovití:( Therididae )
Snovačka jedovatá (Latrodectus mactans) je bezesporu označována za nejobávanějšího pavouka a její jedovatost je známa po celém světe. Kousne v sebeobraně a její kousnutí je smrtelné v asi 9 % případů. Jed působí jako neurotoxin.
Zápředníkovití:( Clubionidae )
Většina pavouků z této čeledi je pro člověka mírně jedovatá. Většinou noční lovci. Od podobných skákavkovitých je můžeme rozlišit podle zadních snovacích bradavek, které jsou blízko u sebe a mírně kónické.
Ctenizidae
Nejjedovatější pavouci patří právě do této čeledi, rodu Phoneutria. Jejich jed je neurotoxický. Pro člověka není většinou vzhledem k dávce v kousnutí jedovatý, vyvolává však velké otravy.
Skákavkovití:( Salticidae )
Z jedovatosti jsou podezřelé hlavně jihoamerické druhy. Výsledky pokusu však nepotvrzují jedovatost.
Jedovatost pavouků a štírůDruhově velmi rozmanitá třída pavoukovců v sobě zahrnuje několik skupin živočichů, považovaných za jedovaté právem i neprávem. Podle Savoryho (1964) vylučují toxiny druhy patřící do tříd řádu pavoukovců – pavouků (Araneida), štírů (Scorpiones) a štírků (Pseudoscorpiones). Živočichové náležící do těchto skupin jsou dravci, kteří kořist zabíjejí svým jedem, jsou to tedy zvířata fanerotoxická, aktivně dopravující jed do těla oběti pomocí jedového aparátu. Pro člověka jsou významní pavouci a štíři, z nichž mnohé druhy mohou způsobit i vážné onemocnění.
Pavouci - (Araneida)
Snad u žádné jiné skupiny živočichů, vyjma hadů a štírů, nebylo vymyšleno tolik pověr o jedovatosti i léčebných účincích jako u pavouků. Mnohé lidi jímá děs při pohledu na nevinného pokoutníka, který je podporován děsivými scénami z hororů. Téměř každý kdo přinese k určení nějakého většího pavouka se nejdříve ptá po jeho jedovatosti. Až na některé výjimky mají pavouci jedové žlázy a mohou aktivně vpravovat jed do těla jiného živočicha, kterého tak usmrcují. Toxiny pavouku působí hlavně na bezobratlé živočichy, kteří jsou potravou, a tedy i kořistí pavouků. Obratlovci jsou na pavoučí jedy méně citliví.
Charakteristika jedovatosti a významné druhy jedovatých pavouku: Počet druhů pavouků žijících na světě se odhaduje na 25 000. Nepatrné procento z nich tvoří druhy, jejichž kousnutí jsou závažná až nebezpečná pro člověka nebo hospodářská zvířata. Nejvíce jich žije v Jižní Americe, vyskytují se však po celém světě. V některých zemích působí jedovatí pavouci vetší zdravotní potíže než jedovatí hadi. Smrtelné případy kousnutí jsou však na rozdíl od hadu velmi vzácné. Ohrožené jsou především děti. Nejvíce otrav mezi obyvatelstvem způsobují pavouci vázaní alespoň částečně na lidská obydlí. Druhou skupinou jedovatých pavouku často ohrožujících život člověka tvoří druhy, které dávají přednost obdělávaným pozemkům - sadům, vinicím, polím atd.
Otrava po kousnutí pavoukem se nazývá arachnidismus nebo araneismus. Podle Bücherla (1971) je přesnější název arachnidismus, které značí otravu způsobenou pavoukovci, tedy nejen pavouky, ale i příslušníky pavoukovců, především štírů. Přesnější označení – atraxismus, harpactirellismus, loxoscelismus, latrodektismus, lycosismus ci phoneutriismus – jsou odvozená od rodových jmen jedovatých pavouků.
Samice jsou vždy mnohem agresivnější než samci, hlavně v době, kdy hlídají kokon. Samci jsou většinou neškodní a i v případe, mohou-li svým kousnutím vyvolat u člověka příznaky intoxikace, dávka jedu není skoro nikdy smrtelná. Na našem území nežije volně žádný pavouk jehož kousnutí by mohlo vyvolat vážnější potíže o smrtelném kousnutí nemluvě. V úvahu přichází pouze několik málo druhu, které by svým kousnutím mohly vyvolat lokální změny v postiženém místě (otok, zrudnutí, bolest).
Čeledi:
Sklípkanovití: ( Theraphosidae)
Obávaní, většinou však neškodní pavouci žijící především v tropických a subtropických oblastech. Do této skupiny patří největší pavouci světa, pověstné tarantule. Většina velkých druhu muže způsobit bolestivé zrazení. Jed však působí i na malé obratlovce, králíka ci myš dokáže zabít po několika minutách. Některé jedy těchto pavouku působí na plazy a obojživelníky – rod Grammostala. Působení jedu na člověka není zatím zcela vyrešeno. Některé druhy jsou však podezřelé ze smrtelné jedovatosti zejména z čeledí – Ctenizidae.
Dipluridae
Atrax robustus, nejobávanější australský sklípkan, velmi agresivní. Neurotoxický jed je velmi silný, příznaky otravy se projevují již po několika minutách po kousnutí a po několika hodinách muže nastat i smrt. V roce 1927 bylo v Sydney zaznamenáno 6 úmrtí po kousnutí tímto druhem pavouka. Trechona venosa žije ve východní části Jižní Ameriky, je to útočný pavouk, jehož jed velmi rychle usmrcuje. Již 0,03 mg podaného intravenózně zabije myš, údaje o kousnutí člověka tímto pavoukem nejsou zaznamenány.
Barychelidae
Afričtí sklípkani rodu Harpactirella, poměrně malí dlouzí sklípkani. Pri vyrušení ihned útočí. Jsou známy závažné otravy lidí.
Loxoscelidae
Několik druhu žije v Evropě, Africe a Americe. Mohou způsobovat otravy. Závažné případy intoxikace byly zaznamenány především v Americe, pavoukem Loxosceles. Je jich velmi mnoho druhu, většinou neútočných, koušou jen v sebeobraně.
Slíďákovití:( Lycosidae )
Velmi často neprávem označované druhy za jedovaté. Název tarantule a od ní odvozený tarantismus. Evropská tarantule je de facto neškodná, její americký příbuzný (Lycosa erythragnatha) však způsobuje těžké otravy. Jeho jed působí cytolyticky.
Křižákovití:( Araneidae )
Jihoamerický křižák Mastophora gasteracanthoides způsobuje otravy, je zaznamenáno úmrtí po kousnutí do krku. Evropští křižáci nejsou považováni za škodné pro lidi.
Snovačovití:( Therididae )
Snovačka jedovatá (Latrodectus mactans) je bezesporu označována za nejobávanějšího pavouka a její jedovatost je známa po celém světe. Kousne v sebeobraně a její kousnutí je smrtelné v asi 9 % případů. Jed působí jako neurotoxin.
Zápředníkovití:( Clubionidae )
Většina pavouků z této čeledi je pro člověka mírně jedovatá. Většinou noční lovci. Od podobných skákavkovitých je můžeme rozlišit podle zadních snovacích bradavek, které jsou blízko u sebe a mírně kónické.
Ctenizidae
Nejjedovatější pavouci patří právě do této čeledi, rodu Phoneutria. Jejich jed je neurotoxický. Pro člověka není většinou vzhledem k dávce v kousnutí jedovatý, vyvolává však velké otravy.
Skákavkovití:( Salticidae )
Z jedovatosti jsou podezřelé hlavně jihoamerické druhy. Výsledky pokusu však nepotvrzují jedovatost.
Druhově velmi rozmanitá třída pavoukovců v sobě zahrnuje několik skupin živočichů, považovaných za jedovaté právem i neprávem. Podle Savoryho (1964) vylučují toxiny druhy patřící do tříd řádu pavoukovců – pavouků (Araneida), štírů (Scorpiones) a štírků (Pseudoscorpiones). Živočichové náležící do těchto skupin jsou dravci, kteří kořist zabíjejí svým jedem, jsou to tedy zvířata fanerotoxická, aktivně dopravující jed do těla oběti pomocí jedového aparátu. Pro člověka jsou významní pavouci a štíři, z nichž mnohé druhy mohou způsobit i vážné onemocnění.
Pavouci - (Araneida)
Snad u žádné jiné skupiny živočichů, vyjma hadů a štírů, nebylo vymyšleno tolik pověr o jedovatosti i léčebných účincích jako u pavouků. Mnohé lidi jímá děs při pohledu na nevinného pokoutníka, který je podporován děsivými scénami z hororů. Téměř každý kdo přinese k určení nějakého většího pavouka se nejdříve ptá po jeho jedovatosti. Až na některé výjimky mají pavouci jedové žlázy a mohou aktivně vpravovat jed do těla jiného živočicha, kterého tak usmrcují. Toxiny pavouku působí hlavně na bezobratlé živočichy, kteří jsou potravou, a tedy i kořistí pavouků. Obratlovci jsou na pavoučí jedy méně citliví.
Charakteristika jedovatosti a významné druhy jedovatých pavouku: Počet druhů pavouků žijících na světě se odhaduje na 25 000. Nepatrné procento z nich tvoří druhy, jejichž kousnutí jsou závažná až nebezpečná pro člověka nebo hospodářská zvířata. Nejvíce jich žije v Jižní Americe, vyskytují se však po celém světě. V některých zemích působí jedovatí pavouci vetší zdravotní potíže než jedovatí hadi. Smrtelné případy kousnutí jsou však na rozdíl od hadu velmi vzácné. Ohrožené jsou především děti. Nejvíce otrav mezi obyvatelstvem způsobují pavouci vázaní alespoň částečně na lidská obydlí. Druhou skupinou jedovatých pavouku často ohrožujících život člověka tvoří druhy, které dávají přednost obdělávaným pozemkům - sadům, vinicím, polím atd.
Otrava po kousnutí pavoukem se nazývá arachnidismus nebo araneismus. Podle Bücherla (1971) je přesnější název arachnidismus, které značí otravu způsobenou pavoukovci, tedy nejen pavouky, ale i příslušníky pavoukovců, především štírů. Přesnější označení – atraxismus, harpactirellismus, loxoscelismus, latrodektismus, lycosismus ci phoneutriismus – jsou odvozená od rodových jmen jedovatých pavouků.
Samice jsou vždy mnohem agresivnější než samci, hlavně v době, kdy hlídají kokon. Samci jsou většinou neškodní a i v případe, mohou-li svým kousnutím vyvolat u člověka příznaky intoxikace, dávka jedu není skoro nikdy smrtelná. Na našem území nežije volně žádný pavouk jehož kousnutí by mohlo vyvolat vážnější potíže o smrtelném kousnutí nemluvě. V úvahu přichází pouze několik málo druhu, které by svým kousnutím mohly vyvolat lokální změny v postiženém místě (otok, zrudnutí, bolest).
Čeledi:
Sklípkanovití: ( Theraphosidae)
Obávaní, většinou však neškodní pavouci žijící především v tropických a subtropických oblastech. Do této skupiny patří největší pavouci světa, pověstné tarantule. Většina velkých druhu muže způsobit bolestivé zrazení. Jed však působí i na malé obratlovce, králíka ci myš dokáže zabít po několika minutách. Některé jedy těchto pavouku působí na plazy a obojživelníky – rod Grammostala. Působení jedu na člověka není zatím zcela vyrešeno. Některé druhy jsou však podezřelé ze smrtelné jedovatosti zejména z čeledí – Ctenizidae.
Dipluridae
Atrax robustus, nejobávanější australský sklípkan, velmi agresivní. Neurotoxický jed je velmi silný, příznaky otravy se projevují již po několika minutách po kousnutí a po několika hodinách muže nastat i smrt. V roce 1927 bylo v Sydney zaznamenáno 6 úmrtí po kousnutí tímto druhem pavouka. Trechona venosa žije ve východní části Jižní Ameriky, je to útočný pavouk, jehož jed velmi rychle usmrcuje. Již 0,03 mg podaného intravenózně zabije myš, údaje o kousnutí člověka tímto pavoukem nejsou zaznamenány.
Barychelidae
Afričtí sklípkani rodu Harpactirella, poměrně malí dlouzí sklípkani. Pri vyrušení ihned útočí. Jsou známy závažné otravy lidí.
Loxoscelidae
Několik druhu žije v Evropě, Africe a Americe. Mohou způsobovat otravy. Závažné případy intoxikace byly zaznamenány především v Americe, pavoukem Loxosceles. Je jich velmi mnoho druhu, většinou neútočných, koušou jen v sebeobraně.
Slíďákovití:( Lycosidae )
Velmi často neprávem označované druhy za jedovaté. Název tarantule a od ní odvozený tarantismus. Evropská tarantule je de facto neškodná, její americký příbuzný (Lycosa erythragnatha) však způsobuje těžké otravy. Jeho jed působí cytolyticky.
Křižákovití:( Araneidae )
Jihoamerický křižák Mastophora gasteracanthoides způsobuje otravy, je zaznamenáno úmrtí po kousnutí do krku. Evropští křižáci nejsou považováni za škodné pro lidi.
Snovačovití:( Therididae )
Snovačka jedovatá (Latrodectus mactans) je bezesporu označována za nejobávanějšího pavouka a její jedovatost je známa po celém světe. Kousne v sebeobraně a její kousnutí je smrtelné v asi 9 % případů. Jed působí jako neurotoxin.
Zápředníkovití:( Clubionidae )
Většina pavouků z této čeledi je pro člověka mírně jedovatá. Většinou noční lovci. Od podobných skákavkovitých je můžeme rozlišit podle zadních snovacích bradavek, které jsou blízko u sebe a mírně kónické.
Ctenizidae
Nejjedovatější pavouci patří právě do této čeledi, rodu Phoneutria. Jejich jed je neurotoxický. Pro člověka není většinou vzhledem k dávce v kousnutí jedovatý, vyvolává však velké otravy.
Skákavkovití:( Salticidae )
Z jedovatosti jsou podezřelé hlavně jihoamerické druhy. Výsledky pokusu však nepotvrzují jedovatost.